Smutně O Veselých Věcech
SMUTNĚ O VESELÝCH VĚCECH
jak se na mne díváš
tím svým pohledem
kde všechno v nás sní
a já toužím být
tím správným mužem
nevěřím si tolikrát
je spousta lepších lidí
ve své račí ulitě
den za den propíjím
odevzdaně a dobrovolně
do tvé horké náruče
zase dneska ulehám
kroky už nezní tak ostře
jak když byl jsem mlád
do hluboké studny
toho vědění
stále jenom hledím
na hladině v hlubinách
odlesk mého já
zase ráno vstává
podej mi prosím ruku
půjdu ještě výš
po žebříku nebeském
k tobě vyjdu vstříc
jen malý krok
abych ovládl svůj strach
už není nic
jenom ty a já
každičké ráno
když zpocený se budím
na lůžku tvém
do klubíčka schoulený
jablíčko ze stromu
a plná ústa všeho
jenom něžných slov
nedostává se už
tak vítej v drsném světě
za polárním kruhem
srdce ještě tluče
ještě nejsem mrtev
ještě se můžu smát
všemu co vidím
pokryteckým maskám
na cizích obličejích
ještě můžu milovat
stále mám koho
tak dobře se dívám
a svět kolem mne přijímám
když jiný není