Snad To Pochopím
SNAD TO POCHOPÍM
lesní vůni
cítím dál a dál
cesta co vede mne
není cíl
jenom jeden ráj
dotyk a chuť věčnosti
na patře cítím
polibek tvůj
a láska v šátku
sbalená sebou
mám plnou náruč
květin pro tebe
klopýtám přes kamení
do nového světa
brána se otevře
když správně zazvoníš
jak moudrý muž
opravdu se necítím
vždyť jak malé dítě
pořád jen toužím
po dotyku a pohlazení
kde berou se sny
a kam odchází
ptám se jen tebe
když jsi mi nejbližší
unavená s vlasy
rozhozenými na polštář
jen tvá tvář
prozradí mi
co asi se ti zdá
kdo vede tě za ruku
když jen spíš
když o sobě nevíš
jsi nejčistší v lůně
té pravé jediné
která bere si tě k sobě
a pak vejdi do dveří
které nikam nevedou
když jsi ztracena
za věčnou mlhou
když bojíš se pohnout
tvůj obležený hrad
a na dobitých územích
plenění neustane
dokud se neohradíš
proti své hlavě
která místo srdce
chce tě vést
do vlastní záhuby