Snadné Zapomenutí
SNADNÉ ZAPOMENUTÍ
v lese plném strachu
hledáš svoji cestu
na stromě jen provaz
první myšlenka
může přeci být
navěky se oběsíš
mezi námi lidmi
jediný krok do neznáma
smrt není koncem
spíš začátkem
našeho nekonečna
pod dekou teplou
krásně se spí
nemám chuť jít tou cestou
kde všechno se nemění
mám srdce
možná na svém místě
cítím ho občas tlouct
někdy i bolet
ale vždy je jen jediné
lásky plný květ
rozkvétám s probuzením
čekám na své
soukromé slunce
zalij mne živou vodou
ukaž mi ten svět
pevně mou ruku stiskni
a jdeme spolu vpřed
za rohem nás čeká
novodobý svět
z trosek našich minulých
dávno mrtvých životů
postavíme nový
třeba jednou lepší
nový lásky svět
z minulých chyb
poučen kráčím
a třeba zase zapomenu
kdo jen může tušit
jakou máme dneska víru
jinou než za tisíc let
slzy třeba na krajíčku
a nové zrození
ve své čistotě
nad střechou světa
ještě mnohem výš
tam kde dýchat už se nedá
tam se třeba usadíš
a myšlenky hosté
přijdou i odejdou
a já se tě ptám
co je za tou tmou
jen a navždy zase
naše láska věčná
a s ní i my dva