Společné Usínání
SPOLEČNÉ USÍNÁNÍ
lístek padá na zem
já se ho držím
jen ulehnout do trávy
koukat se na mraky
cítit tvé teplo
držet tě za ruku
hladit po vlasech
jen takový obyčejný den
v neobyčejné lásce
čeho se bojíš
kam vedou tě kroky
klepání na dveře
stejně tam nevstoupíš
na podlaze leží
pohozená nepotřebná těla
jestli se bojíš
svých snů
jak prožiješ okamžik
otevřených očí
razítko do pasu
ještě kontrola celní
a můžeš vstoupit
do prostoru za zdí
krvavé oči
další noc bez spánku
snídaně na stole
z gumových medvídků
pohledem bloudíš
po stěnách kolem sebe
přemýšlíš po tolikáté
kde ses probudil
a tak jdou tvé dny
pomalu kupředu
hlava plná myšlenek
na poslední cestu
přes řeku přejít
a obejmout lásku
kdo tohle chtěl
nechce už víc
chce se jen hřát
na slunci tvém
podívej se do nebe
ať vidíš to za ním
tu energii proudící
přes celý vesmír
jako loďka na vlnách
lehké houpání
do rytmu tvého srdce
až ke mně se přitulíš
všechno odpustím
celému světu svůj hřích
za tolik lásky
kterou neumím dát
tak jen lež
ještě chvilku vedle mne.