Společný Život
SPOLEČNÝ ŽIVOT
hledíce skrze prsty
na modré nebe
vyzývám svoji modlu
ať slunce vstává
nechá zemi pít
vlahu z ranní rosy
mám tě plnou náruč
a stále stejně toužím
k tobě blíž jít
ještě jeden krok
vyhnat svůj vztek
zasklít okno do duše
rozbité před tisíci roky
dát do pořádku své srdce
jeho kousky slepit
a dát ho do rámu
na výstavu světa
milovat opravdově
to je jediný správný svět
ve kterém žít
psát básně
a přitom tužku nedržet
jen svým srdcem
šeptat je do prostoru
a navždy vím
zachytíš je ty
jsou ti tak blízká
a já školák přichycený
s rumělkami ve tvářích
a přitom se slyším
jak opravdově křičím
svět je láska
a my jsme její součást
tohle je opravdové
cítím to lásko
a dočíst tu knihu
opravdu do konce
až budu jednou sedět
a jen srdcem
nádherně kochat se
výhledem na celý svět
do kterého patřím
na hory i údolí
kterými jsme prošli
pěkně ruku v ruce
tohle je jediné
pro co jiného žít
tak dneska spolu
zase zhasnem hvězdy
až ráno se přiblíží
a budem pod dekou sami
chci ti tolik dát
všechno co na jazyku mám
a probudit se touhou
mám to tak rád.