Stále To Nemám
STÁLE TO NEMÁM
kam podělo se všechno
co měl jsem tak rád
všechno co jsem
jako dítě chtěl
všechno bylo čisté
jenže já dospěl
náhle není času
na snění i hraní
všechno už dostalo
správný řád
vyjeté koleje
co vezou tvůj vlak
nemáš možnost vystoupit
ani slova říct
jsi zajatcem systému i slov
co všechno chtěli říct
vymývání mozků
probíhá to stále
dokola se všechno
stále jenom vrací
a když vidíš děti
náhle se jen hroutíš
sám do sebe zase
a když mám chvilku
do světa své mysli
utíkám pro očistu
a hrad mi zbourá
zvonek budíku
vstávám zase s nechutí
do světa co nepatří
ani kousku mého těla
duše někde v povětří
poletuje jako splašená
a ten kdo střílí
ze země nemá
letící ptáky rád
a tak nevím kas se schovat mám
snad jen v tvém náručí
všechny chmury mizí
a světlo na konci
všech tunelů
snad ještě vidím
až moře vezme si svou pevninu
dalším přílivem
a slunce přitom zapadne
než půjdeme spát
řekneme si tolikrát
jak moc milujem se zas
a hvězdy nad hlavou máme