Stěhuješ Se Do Zapomnění
STĚHUJEŠ SE DO ZAPOMNĚNÍ
jakou barvu má láska
a vše co s ní souvisí
jak dívat se na nebe
když slunce už odchází
kde berou se smutky
a kam odchází radost
přinese noc jen spánek
nebo i magickou moc
když půjdeš po lese
a tvé instinkty předků
vyderou se na mysl
náhle každý poryv větru
nažene ti strachu
a kdyby všechno končilo
a začalo zase nové
nic nezmění se v lidském životě
když sám nechceš
už se těšíš na návrat
do hlubin svých já
to v co jsi věřil
náhle se ztratí
a na svých nohách
jen vyměníš závaží
a tak jdu si krajem
tuláckým krokem
i v zimních časech
a hřeje mne přítomnost
všech těch dní
co se mnou stále kráčí
a můj druhý stín
jen v mých očích
pro ostatní neviditelný
tak to má prý všechno být
jen zažít a prožít
nechat za sebou
všechna ta trápení
a jen klidně jdi
do vlastního zapomnění
nemusí za tebou
zůstat žádná stopa
na této velké zemi
jsi jen jeden z mnoha
co po ní kráčí
a za každým rohem
mnohem větší ega
až k smíchu se zdají
důležitá a pyšná
a někde mimo lidi
stejně je ti nejlíp