Stroj Nálad
STROJ NÁLAD
máš ještě někdy
ve svých očích strach
máš tam vůbec někdy
smích malých dětí
nekonečné cesty jsou
začátku k cíli
můžeš jít
zase třeba oklikou
sáhni na dveře
jestli nejsou zamčené
co za nimi je
zvědavost tě povede
probuď toho ospalce
který v tobě žije
ať ukáže celému světu
jak čilý po probuzení
dovede on být
na své nekonečné hoře
které tě kdysi pohltilo
zrovna dnes
mohla bys zapomenout
na své falešné já
v dyť slunce nad hlavou
novou chuť do života
tobě může dát
vtipný jen pro tebe
já chci být
tvůj zvonivý smích
jako žiletka umí být
proříznout mrazivé ticho
vzdálených srdcí
vždyť jedno pohlazení
lepší než tisíc slov
jeden polibek
a síly máš náhle dost
to všechno zadrhnutí
které v sobě cítíš
když něco chceš říct
a jen trapná slova
vyjdou z úst
není na co čekat
kolik máme darů
kolik dalších životů
kolik dní a hodin
být teď sám sebou
i před cizími
svou věčnou chutí
sám sebe pozříti
a trávit sám sebe
v nekonečném moři
tichu lásky a stínu stromů
to tak krásné musí být