Stromořadí S Hroby
STROMOŘADÍ S HROBY
ještě tu jsem opuštěný
už tisíce let
v mé tváři strhané
není už živý pohled
snad svou naději
ještě jsem nevzdal
chci to všechno pochopit
a přijmout jen
život mi utíká
mezi stárnoucími prsty
a písek z hodin
padá mnohem rychleji
a já nemám náhle
žádný další cíl
už teď se vdávat
to není můj styl
přesto se stává
a já nevím co s tím
všechno to kolem
má nějakou divnou chuť
a láska na všechno nestačí
když neumíš ji žít
a tak jen polibky
občas mne budí ze snů
jak všechno je zbytečné
tisíce zbytečných slov
tisíce letokruhů
majestátný strom
nad hlavou se tyčí
a tobě připadá
jak krásně mu musí být
stále v cizích kůžích
chtěl by si být
ale tu svou na trh
už nechceš nést
přes všechno přesvědčení
jak chceš sám sebou být
neděláš pro to nic
tak snad dnešní báseň
připomene ti snad
co v srdci máš
co stačí ze stromu života
utrhnout tak lehce
ochutnat plody
a vykouzlit v srdci
ten opravdový úsměv
pro který stojí za to žít
stejně jak pro lásku