Svět Podle Slunce
jen tiše a nádherně
v krásné krajině
zapomenutý pomník
naší věčné lásky
svítící hvězdy
kolem naší hlavy
ukaž mi Polárku
chci tě k ní vzít
držet tě za ruku
a pak všechno pochopit
lítám si po světě
zapomenutý blázen
tisíckrát vyřčené
a nikdy nezapomenuté
já v tobě vidím
dokonalou vílu
chci si dát do nosu
trošku zázraků
a pak je naplnit
teď když máš vše
co ještě chtít
pochopit smysl života
a už bez rouhání
přijmout vše
co kolem nás je
jen ten polibek
a trošku mazlení
opravdu mi chybí
chci schoulit se k tobě
prožít to bezpečí
slunečný den
a dole řeka
všechno si plyne
a zmizí do nenávratna
jenže nové v zatáčce
zase se blíží
tak všechny své oči
zavřu zase
a až je otevřu
budu ležet u tebe
tak moc o to stojím
vždyť si tak krásná
a já všechno v nás
to nejkrásnější i nejněžnější
asi opravdu navždy
pro další generace
opravdu zachovám
a otevřu srdce
tebe pozvu dál