Tam Na Konečné
TAM NA KONEČNÉ
jen ten tenounký pramínek
tvých krásných vlasů
rozložíš na polštář
kde je ten jediný den
který všechno vrátil
dal nám ochutnat
jednu pravou lásku
ten opravdový cit
tu něhu v kousku papíru
zabalenou na cesty
mám jedinou víru
snad ještě žiji
snad ještě dýchám
vzduch se sazemi
abych na chvíli cítil
ten dotek nebe
na svém srdci
protože chci se vrátit
na jinou zemi
prožít život
bez skvrnek na duši
na papírek napíšu
všechny své hříchy
třeba je uschovám
možná i najdu
v příštím životě
až prohrábnu cizí kapsu
někde na ulici
tak jen se klidně dívej
všechno mi říkej
na můj výraz v obličeji
vůbec se nekoukej
srdce mi drž
a hřej ho vlastní dlaní
ještě jeden krok
a nebudeme svatí
máme na sobě
ten šat obyčejných lidí
a na tvářích trošku ruměnec
jako znamení hanby
mohlo by se říct
kdo soudí nás
kdo má tu odvahu
ukázat prstem na tebe
vyřknout ortel
jako přísedící u soudu
bez otázek bez odpovědí
bez poznání života
jen ve své údajné moudrosti
chtějí rozdávat sebe
než nad nimi zavře se
ta voda minulosti navěkyTam