Tam u vodojemu
TAM U VODOJEMU
venku nádherný
sluneční den
tak strašlivě
láká mě ven
kam mě to zase
nohy nesou
sami neposlušné
zas za tebou
paprsky slunce olizují tvář
jako výsměch
za tu lásku
co na bedrech máš
ani nevím jak
stojím na místech
kde to tak dobře znám
tam kde vodojem
dotýká se nebe
tam kde tvé polibky
chutnali tak sladce
kde dovoleno
bylo skoro vše
kde neplatí pravidla
kde láska a touha
je tak strašně slepá
kolem těch míst
budu se toulat
než slunce zapadne
za známí kopec na obzoru
vydám se pomalu k domovu
kde nečekáš mě ty
v sobě tebe stále cítím
jak poprvé
kdy tvá ústa dotkla se
mé bolestné tváře
roztáhnout křídla
tam u pomníku co známe
rozletět se do kraje
vidím tě stále
v každém zákoutí
ten pomník pod vodojemem
je pomníkem lásek všech
naší nejtajnější touhou jest
mít oba křídla
a odletět spolu ruku v ruce
zvedá se vítr a padá z nebe tma
odcházím do ticha
tam vede mě cesta má
za tebou.