Temná Bouře
TEMNÁ BOUŘE
ještě mi v žilách
koluje láska
jako vždy
ještě se dívám
na svět kolem sebe
tak nějak jinak
ještě se cítím
sám sebou opuštěn
tak jsem se narodil
provinilá duše
žádá si své
jen další den
pro své blouznění
není si možné odpustit
a jen mávnout rukou
je potřeba vypít
svůj nápoj do dna
to kyselé víno
co máš už roky
uzavřen v sobě
kdopak jen tuší
co uvnitř prožíváš
a co je jen maska
která tě chrání
před okolím
i tebou samým
v očích ten lesk
jsou smutné slzy
a s tím probouzím se
a vítám nový den
v náručí jen zrnko prachu
a pak už jen
divíš se zase
co všechno na hřbet
nakládáš si těžkého
a jako soumar
táhneš to na horu
svého žalu
a žádný další cestující
nemá právo vstoupit
do tvého světa
když všechny katedrály
úprkem opouštíš
zase a znova
co nejdál od nebe
jen peklo se ti vrací
co nejdál od sebe
i to tě trápí
a nikdy nebudeš nalezen