Tiché Touhy Větrné Noci
TICHÉ TOUHY VĚTRNÉ NOCI
chci se ti podívat
do hlubokých očí
vidět dálku všech cest v nich
cítit teplo tvé
když ráno se probouzíš
pod dekou hustou
jako myšlenky dotěrné
které chtějí na povrch
a přesto je mineme
chci tě líbat na tváře
když se díváš do dálek
touhu v sobě máš
rozběhnout se k nim
nezastavit nikdy víc
dokud v sobě máš tu jiskru
dokud v sobě máš sílu
jít dál a dál
chuť tě nikdy neopustí
vítat dálky vzdálené
s úctou hledět na hory
údolími procházet
proto jsem tě poznal
proto mám tě rád
když všechno v sobě nosíš
kdo pochopí básníka
jen zase duše ztracená
a zase znovu nalezená
v tichých koutech světa
to všechno jsme my
a zaplatíš za to jedinou daň
totiž všechno co ti dali
když jsi byl mlád
vložené tiché výčitky
a bolest v srdci
z opuštění v davu
tohle máme společné
tohle nás k sobě táhlo
a já nechci už nic víc
než lásku cítit v dlaních
a pokaždé když olíznu rty
cítit vlhkost jejich
s příchutí světa
kterého se díky tobě nebojím
a naopak toužím
jít k tobě do náruče
a já budu v něm si žít
v zahradě touhy naší
vítám tě ve svém světě
vítám tě v našem světě
tak nějak má to být
když všechno v sobě máme
tak už není žádných pochyb
a opravdová láska v nás
rozkvete do krásy
v níž spolu spočineme.