Tisíc a Jedna Pohádka o Nás
TISÍC A JEDNA POHÁDKA O NÁS
vítej v mém světě
hlásá nápis nad branou
když projdeš do zahrady
plné tužeb
jenž tak krásně kvetou
v barvách všech
ročních období
zahrádka v mé duši
netrhám ani nestříhám
plevel v ní rostoucí
patří ke mně
stejně jako ty
víla co tančí tam
bosá a nahá
já pod stromem
co stín mi dává
tam v klidu chci snít
o tvé lásce věčné
kterou přineslas mi
v láhvi s vínem
taková snídaně
pod modrou oblohou
přisedni si ještě blíž
překonej vzdálenost nevelkou
pak už je splynutí
když držím tě za ruku
jsme tím poutem spojení
tak krásné to umí být
až začne pršet
nastavíme spolu
svoje tváře nebi
ať kapka za kapkou
tvé vlasy smáčí
nemusíš se dnes bát
má lásko největší
dnes žádná zima
nepřemůže nás v zahradě naší
když spolu jsme
v duších našich
tam kde slyšíš jen srdce tlukot
kde slova se stala
tak nádherně zbytečná
a teď jen ležet
a na nebe se dívat
vyprávět příběhy lásek
staré tisíce let
jak pohádku bez konce
jen a navždy pro tebe
tu pohádku o nás