Tohle Výžně Nechápu
TOHLE VÁŽNĚ NECHÁPU
už se více nedívám
ani před sebe
tím méně zpět
na chvíli jsem opuštěn
a to právě teď
už se mi nechce
křičet ani smát
chce se mi jen zívat
a potom hned spát
kde se zrovna nachází
teplo tvého já
kde všude se probudím
zase jenom sám
pod nohama cesta
co vede mne nikam
nad hlavou nebe
na které se dívám
asi budu muset
popohnat své já
k trošku lepším výkonům
než jen sedět s hlavou
zabořenou v dlaních
svým steskem
nakazím stádo
a teď všichni brečí
kdepak moje ovečka
asi zrovna je
její tvář
tvé podobná je
já chci myslet na duhu
co kolem mě pluje
nebo stojí na místě
a pluji kolem já
jako malý obláček
jako malé dítě
co chtělo poznat svět
a nemělo strach
opatrně z ulity
dnes svou hlavu vystrčím
pak se jenom usměju
nebo třeba zavrčím
kdo mně trošku zná
ten svoje dávno ví
jako ty má ženo
která právě spíš
a než se den probudí
já už dávno pryč
jen déšť můj společník
a nad ním už nic