Tolik Zbytečných Slov
TOLIK ZBYTEČNÝCH SLOV
najdi ten ztracený klíč
který tě vede
do středu svého bytí
kolik dveří musíš otevřít
kolikrát musíš zakopnout
kolikrát musíš vstát
kolik dveří otevřít
a sám sebe pozvat dál
otevřít láhev
i z hluboka se napít
otevřít srdce a nezapomenout
kdo jsi a kam chceš jít
já mám na dlani pár vloček
klidně mohly být sněhové
a v očích sůl
ze všech slz
co kdy mi tekly po tvářích
jeden polibek
a zase se navracím
na začátek žití
to věčné krásné bytí
ta touha probudit se mladý
polštář ti naklepu
na krásné sny
pod hlavu svou ruku
chci ti být blíž
a polibek na tvář
teď zrovna ti dám
dotknout se tě
sestupuje na zem
z vysokých nebes
můj klidný ráj
dívám se na mraky
co klidně po nebi plují
naučím je rozeznávat
všemožné tvary
vypnu příval myšlenek
a spočinu v hloubce srdcí
tam kde jsem tě potkal
kde nechal jsem sloup
se všemi vzkazy
které ti chci dát
říkat ti slova
která mě napadají
připlavou proudem
a já ti je vyslovím
tvůj smích rozléhá se
kdo básně píše
kdo chce sdílet lásku
ptám se tě
ptám se tě stokrát
odpověď v košíčku
kam jindy skládáš houby
prsten ti dám
z vesmírného prachu.