Trní
TRNÍ
úzký paprsek měsíce
svítí mi na cestu
za dalším záhybem
ztratím se mu z dohledu
jdu stále bos
s jehličím ve vlasech
trny už nevyndávám
vytečou z hnisu
rozedrané nohy
jen cáry masa
kapky krve lákají šelmy
i supy krouží
cítí maso a mrtvolu
všechny krásy
už dávno nevnímám
bolest je stav těla
které už nemám
bez spěchu
neutíkám před vlky
doběhnou mě kdy budou chtít
zatím jen z povzdálí mě sledují
oči jejich hladové
ve smečce připraveni
belhám se dál
šaty roztrhané
nevnímám nic
ani tu cestu kam mě vede
mechanický stroj
loutka a hračka
čekám na mat
ještě pár tahů
po šachovnici života
poslední vůle nesepsána
nač také
ještě stále vidím
to je mé prokletí
oči mi nevyklovou
ani vrány v letu
ústa směšná grimasa
proč ještě jsem tu
další a další trní
zabodává se do ran
dávno otevřených a nikdy nezahojených
ta troska co zbyla ze mně
táhne se ještě dál
pod úpatí toho kopce
kde budu s nadějí zakopán
ve víně pravda
s tisícovkou podob
je mi tak lhostejná
jako lež
zvládneš to i tuhle cestu.