Tvá Vůně V Mém Náručí
TVÁ VŮNĚ V MÉM NÁRUČÍ
lidé opustili katedrály
už jim není nic svaté
jen plná nástupiště
v šedivé obloze
nikdo si nevšímá
mých úst
a jejich smíchu
vždyť poznal jsem lásku
v její krásné podobě
na tváři ještě mám
tvojí jednu šminku
a nesmyji ji tisíc let
jako pihu nechám si ji
to abych při pohledu
do všech svých zrcadel
viděl ji stále čerstvou
a tvá vůně
do zdí se dostala
a teplo pod dekou
asi nikdy nevyprchá
a tak tu sedím
a sklenky už prázdné
ze svíce zbyl
už jen malý špalíček
a teď dohoří
a ještě jednou prskne
potom už navěky zhasne
a žádná moc
nevrátí ji zpátky
chci žít v lásce
a ty to víš
znáš mě nejlíp
a já k tobě se navracím
totiž k svému srdci
které nemá rozpory
chce jenom jediné
držet tě za ruku
a ty písně tak smutné
připlouvají z neznáma
ještě jedna slza
už nejsi neznámá
a ten pohled do tvých očí
když ke mně se nakloníš
zakončím v tichu
už ten polibek věčný
a teď si lehni lásko má
držím ti místo
přesně tam kde mám tě rád
hned vedle sebe
a mezi námi není zeď
jen věčné souznění
a velitelský příkaz
vpravo hleď
a tak miláčku můj
jenom ti děkuju.