Tvář Bez Líčidel
TVÁŘ BEZ LÍČIDEL
můžeš jít
máš nohy konečně volné
u nich ti leží svět
co bál ses ho
máš plamínky v očích
máš radost ze všeho
vracíš se do dětství
tvé hračky tě vítají
s otevřenou náručí
bolest za srdcem
dnes právě necítíš
konečně dospělý
a stejně pořád mladý
hluboké oči
co tě stále lákají
než přijde noc
a všechno se zatemní
teď už můžeš spát
spánkem dítěte
dokonalé tělo
přikryté a dýchající
můj pohled bloudí
zase tam k tobě
jsi mojí láskou
a kdo je víc
kdo křičí do tmy
hledá odpovědi v otázkách
já se ti podívám
do očí rád
když je tak klopíš
je v nich všechno
co jsem si kdy přál
můžeš se vracet z cest
i právě znovu odcházet
ve dveřích souznění
porozumím beze slov
všemu co máš v sobě
dokonalé vyvážení
duše i srdce
zavři už oči
noc se krátí
co dneska naspíš
už nikdy ti nevezmou
stejně jako srdce
které se nenechá
nikdy zavřít do vězení
sebekrásnější zlatá klec
neobstojí před ním
i když duše spokojená
ve svém zármutku
navždy budeš šťastná
jako tvá tvář
když u mě usínáš
lásko má v proudu času
vracím se rád