Tváří V Tvář
TVÁŘÍ V TVÁŘ
kousek sebe ve všech vztazích
nechávám zapomenout
a nikdy ať se neprobudí
kdo z nás byl lepší
nechť hodí kamenem
a já ti věřím
stejně jako předtím
natažené ruce k nebi
prosebně sepnuté
jako by nějaký Bůh
mohl vyřešit něco za tebe
za sloupem z mramoru
někde v zapomenutém kostele
s díky odmítneš
otázku na zpověď
však sám sobě
zodpovídáš se pokaždé
když oči otevřeš
a probudíš mozek
všechno slije
v jednu šeď
a v ní má vyniknout
tvá láska bez břehů
jsi snílek nebo hlupák
co všechno snese papír
a mysl lidská
do konce všech dní
věříš v něco
co nikdy neuchopíš
tak možná přeci
budeš asi podivín
když důležitější jest
pro tebe duchovno
než materiální statek
dávám si do nosu
trošku dobrot
jako velký slon
teď už všechno můžeš
když jsi velký kluk
a tvůj krok
je delší než dřív
tak poraď si sám
neschovávej hlavu do dlaní
jednou dospět musíš
a otevřít oči
všechno kole tebe
stále stejné
jen ty se často
uvnitř sebe měníš