Ty a já nejsme my
TY A JÁ NEJSME MY
tak co je vidět pod lampou
kam dopadá největší stín
být postelí tvou
spala by jsi u mě častěji
dívám se do tmy
v níž není vidění
tuším tvou blízkost
tam v rukávech u svetru
schované ruce mám
zima kreslí na okna
své umění na odiv dává
jen tak se rozeběhnout
dnes žádný cesty cíl
nezahynout, nenarodit
prostě jen být
mimo prostor a čas
na misku skládám
písmenka jen tak
slova co vznikají
nechápu jejich význam
hlupákem jsem se narodil
jen do vínku mi bylo dáno
hledat touhu po vědění
jak kapku rosy
ve džbánku s vodou
barvy podzimu vstupují
do své další fáze
jen hnědá, louže bláto
na každé cestě
čekají na milosrdnou zimu
na sněhový pláč
ptám se zimy a jara
budeš mě ještě potom někdy znát?
vědění hrozí svojí sestrou
to je nevědomí bolestné
slova prázdná slova
jak napsat co srdce chce
kdo by se vyznal v jeho písmu
když pod žebrem zabolí
chce své k věci říct
prý jen sval to je
jak krásně vědecky popsané
s hlavou kombinace vražedná
ach lásko
ty studno bezedná
kolik životů ještě prožiji
než naše viny vykoupím?