Ubohý Nalezenec V Nás
UBOHÝ NALEZENEC V NÁS
jaké já mám štěstí
když se nebe otevřelo
vypadla mi do náruče
nejdokonalejší žena
nesu si jí v náručí
až na konec světa
kde všemu se podivíme
na talíři jídla dost
tak co vlastně chtít
jen jedinou noc
plnou lásky i souznění
z nebe padá slunce
řítí se jen na nás
není konce bez začátku
taková je pravda
jestli musíš ráno zemřít
ničemu to nevadí
jsou jen hloupá slova
která nikam nepatří
až se zase probudíme
po dlouhé noci
až se jednou uvidíme
ve svém zapomnění
probuzení dalších rán
na stesk není místo
už jsi jednou nohou
překročil moc skal
ve svém nitru chovám
tu nejkrásnější vzpomínku
na planoucí setkání
kdo žije pro lásku
zraje jako víno
i bez uzavření
v nekonečném sudu
tak krásné jsou dny
jen modrá obloha
a za ní nic
tak kolikrát půjdeme
ještě stále vzhůru
než i nám shoří
naše křídla andělská
já netoužím být ve všem první
i poslední stačí být
jen ve své hlavě mít
jasno už navěky
takhle to má být
srdce otevřené na dlani
a z něj láska prýští
než zalije celý svět