Údolí Vzhlíží k Horám
ÚDOLÍ VZHLÍŽÍ K HORÁM
i kdyby pod noční oblohou
pohled se ti rozostřil
třeba by hvězdy měly kolem sebe
jen mlžný opar
a komety své ocásky
ten něžný závoj
mohly si v letu
klidně ztratit dovolí
já ve svých snech
navracím se za tebou
každičký kousek duše
v souznění se srdcem
poznává tebe
ve všech dálkách světa
znáš ten pocit
když polibek tě nese
když každičký kousek těla
touží jen po tom jediném
schoulit se do bezpečí
tvé teplé náruče
chci se pořád ptát
tebe má lásko
na otázky života
které se ti vrací
jsi tak dokonalý člověk
a mám právo se tě dotýkat
ta hrdost srdce
na tu lásku
která začátek nemá
a konec je jí stejně odporný
tvá náruč teplá
která mě vítá
může jen tušit
co všechno se skrývá za ní
když přikryji se dekou
a všechno uvnitř
tak nádherně křičí
stávám se součástí
něčeho čemu třeba nerozumím
ale když je mi to blízké
co můžu chtít víc
než v tom tichu souznění
sám se sebou jen se smířit
a úsměv blázna na tváři
který ti chce říct
jak moc mu na tobě záleží
však sama víš
co se ti navrací
když něco jiného ztrácíš