Umlčen životem
UMLČEN ŽIVOTEM
díváš se do kraje
na hory, na lesy
hledáš v nich útěchu
s balvanem na srdci
viděl jsem tvůj pláč
miloval tvůj smích
odcházíš do vzpomínek
kde tě navždy uložím?
zaspím další den
zazdím se v něm
umlčen láskou co zničil jsem
jak všední umí život být
pražádné starosti
jen po smrti nebudu mít
až se znovu narodím
změní se něco
budu tak dlouho tento život žít
než doopravdy zvládnu ho
slyšíš jak mince
cinkají o dláždění
a lidé pobláznění
za nimi běží
schovám se k tobě
když někdy najdu tě
pod tvá křídla nádherná
něha je zákeřná
tak asi jako já
v lásce není naděje
ani pokora
ve jménu lásky
pácháme ty nejhorší zločiny
věz i za ně budeš potrestán
ublížit tisícům bezejmenných
asi i takoví jsme
umlčen většinou
umlčen životem
v plamínku svíčky
dívám se ti do tváře
kterou schováváš v dlaních
jsem podveden
sám sebou umlčen
tvojí krásou omámen
a přesto nikdy nebudeš má
jsi jak mlha
co v slunci se rozplývá.