Unaven
UNAVEN
unaven jen unaven
tak moc chce se mi spát
bezbranný zubatý
koušu a sníst se nechám
schoulen pod stromem
v posteli z jehličí
v koutku duše velký strach
utíkat za něčím
stesky a touhy
rozpouštím ve vinách
kapku vína na rty
jako živá voda
polibek tvůj čekám
stále znova, stále znova
schoulen do sebe
teplo tvého těla
chráním rukama hlavu hloupou
i to srdce stále tluče
tu píseň neměnnou
miluji tě pořád
zima střídá se z jarem
koloběh neměnný
v tom smutku nejsem sám
chybíš mi chybíš
ten stesk a smutek
po tobě zrozený
palčivě ulpívá na těle
jak jizvy po pálení
svůj kalich hořkosti
rozlévám po zemi
modlitby bez konce
nikdo nevyslyší
jen tvé srdce není hluché
k mému smutku
k mé lásce
horský potůček
ještě schován pod ledem
tam pod skořápkou
teče si
klidným svým tokem
i já stále znovu
osušíš bolavé srdce
vždy znovu
vykročím tobě vstříc
i když jsi v nedohlednu
neber mi to poslední živote
to jediné co chci
ty černé vlasy na ramena
ten úsměv květiny
tu veselou mysl
vlčí tělo i duši
má lásko.