Upálen Na Hranici
UPÁLEN NA HRANICI
mou hlavu láká
na polštář se položit
a nádherně spát
své rozbouřené nitro
uklidnit kusem ledu
srdce do ticha
svou píseň na klávesy
tak zuřivě tluče
mám kousek od všeho
do povahy dáno
tak někdy se chovám
něžně i zuřivě
prosím své anděly
za odpuštění dnes
když v mysli se usídlí
černý jen mrak
láska je vzdálená
přesto po ní toužím
věčný snílek na zemi
se svým tichým životem
ptám se lidí na potkání
kdo má někdy zájem
opravdu a upřímně
toho druhého znát
s čím mají lásku spojenu
a kdo je má rád
uprostřed všech vln
vypustím dnes oceán
přejdu suchou nohou
tisíce mil v dál
nezastavím duši svou
tím méně
snad srdce pak
žije si svým životem
mezi všemi láskami
když naprosté je ticho
chci poslouchat jej
ať svou píseň zpívá
oči zavřené jen
chci se dotýkat
hebkých krásných věcí
vnímat svět jen hmatem
polibkem a láskou
jsem navěky zatracen
odsouzen na hranici
za svůj život
v cizích očích
s tou svou věčnou maskou
milovat je osud
a já nechci se s ním prát
do poslední kapky
vypít tenhle pohár
a zemřít bohatší
o to věčné žití.