Upoután V Minulosti
UPOUTÁN V MINULOSTI
ve své touze
nespokojen se sebou
nepoznané věčné snění
než k nám dojdou
polibek před smrtí
a páchnoucí dech
než přijde ten den
za oknem tma
světlo jen na příděl
poletíš do oblak
a padáš na zem
chtělo by se plakat
hodit do placu
jen pár svých slz
jenže k čemu všechno je
když nejsi sám sebou
tak se jen plácáš
mezi domovem a prací
na cestě kolem všeho
něco přebývá a něco schází
dávám ruku do ohně
poctivého přeci nepálí
tak ve své ulitě
skryt před světem
čekání na zázrak
odkládá se zase o den
v nitru roztrhán
i srdce se bouří
pak se jen usmíváš
a na kolena klekáš
myslíš na všechny
jistota jediného
nemusíš mít strach
když zapomínáš na sebe
snídaně na talíři
a já v otázkách
ptám se
kdo bude jíst
ten okoralý chleba
až se to jednou rozuzlí
na hrudi náhrobní kámen
na smrtelné posteli
lituješ čeho
cos neprožil srdcem
tak se mi nesměj
buď se mnou veselá
to léčí mé neduhy
pod širým nebem