Upovídaný Měsíc
UPOVÍDANÝ MĚSÍC
kolébka měsíc
jen jeho srpek
vyprávěl mi příběhy
staré tisíce let
všechny plné lásky
až oči brečely
a já se ho zeptal
jak už je stár
když plno takových příběhů zná
on se jen zachmuřil
copak na věk se ptá?
Tak jsem jen tiše poslouchal
a přál si tvoji ruku hřát
poslouchej i ty
má jediná vyvolená
v každém příběhu
pravdy je tolik
a lásku nezabiješ
ani nenávistí
pluje si naším světem
stále tak tiše
jen s úsměvem zasněným
a duší dítěte
její rozevlátý plášť
jen jako jemné chmýří
bosé nohy
a její chůze tanec pouhý
dívej se mi do očí
mám to tak rád
jen v jejím stínu
chci se chvíli hřát
být jen s tebou
narodil jsem se
asi se šťastnou hvězdou
když dovoleno mi jest
poznat lásky zákoutí
s úsměvem na rtech
ta voda pod mostem
na pohled líně si jen plyne
jenže pod hladinou
je dravý proud
který tě stáhne
a už nikdy nepustí
jako naše oči
střetnuté ve věčnosti
a když tě políbím
zastaví se ve mně
na chvíli každá kapka
co život nese
jen ještě ustrnout
dokud jsem s tebou
poznej svět za zrcadlem
když stal jsi se mnou
a měsíc si bude psát na hvězdy
zase další příběh lásky.