Uvnitř Svého Já
UVNITŘ SVÉHO JÁ
bojím se sám někdy
těch všech velkých plamenů
vášně lásky touhy
popálím se o ně
ptám se hvězd
ve všem svém snažení
zapomínám na čistotu
na všechno co nese mi
tvá láska na dlani
blouznění v horečkách
probuzení ze snů
doširoka otevřené oči
a snílkové ještě jdou
v jednom zástupu
a trhají květiny podél cest
ve svých rukách promění je
v pouhý prach
který snese k zemi jako déšť
promění kamení na tvé cestě
v lehoučký bílý sníh
navždy pochopíš
co znamenají tyto symboly
když umírá noc
pro vzkříšení rána
a od úst již jen pára
chlad proměnil tělo
jen v kus ledu
uprostřed něho
tluče srdce věčné
hledám svůj domov
a vítr fouká ledově
najít ho je jednoduché
stačí se podívat do sebe
tam uvnitř veškeré zloby
je náš svět
rozumíš mi lásko má
i bez dlouhých vět
jen tam domov mám
já ve věčné naději
jediné co nedám si vzít
jsi přeci ty
pohled na oblohu
ten mě vždycky navrátí
do lůna všech svých tužeb
přeci tam kde jsme spolu
prosíváš hlínu mezi prsty
hledáš poklad ztracený
veškeré hledání je zbytečné
jen oči stačí otočit
dovnitř svého já
tam narazím na skrytý pramen
tvým jménem se mě ptá
na všechny otázky života
a věčné smíření
s láskou nekonečnou.