Už jen stesk mi zbyl
UŽ JEN STESK MI ZBYL
čas odnáší přítomnost
už jen do vzpomínek
zůstává jen to co bylo
to co je v nás
chtě nechtě
hledět přítomnosti vstříc
lásko jsi skutečnost nebo jen sen
zdá se to jako věčnost
co měl jsem tě v náručí
nevrací se co odešlo
budoucnost stává se minulostí
tak umět čarovat
a zastavit čas
hádej co asi bych si přál
víc než tebe
neskromný ve svém životě
takový jako vždy
jedno pohlazení lstivé je
vrývá se pod kůži
jak nůž ostrý
nalézt co hledám
nechtít už víc
našel jsem tě na chvíli
ztratil zase navždy
utíkám vstříc dalším dním
nevrátíš se to já vím
nemohu to ani chtít
přál jsem si jen jeden den
dostal víc než představit si umím
teď jen prázdno místo srdce
chybíš mi
za to se nestydím
v hlavě obrazy
z toho co jsem prožil
rozkládám je na stole
ukládám do alb
co mám v očích
šeptal jsem a plakal
tobě do vlasů
nečekám už víc
kdybych mohl změnit něco
však víš co bych udělal
zamknul si tě pod zámek
aby útěk nebyl možný
dal ti lásku svou
co v náručí zmaten nosím
už nebude trápení
promění se v slzy
zas bez tebe, tentokrát už navždy.