Už Žádný Opuštěný Ostrov
UŽ ŽÁDNÝ OPUŠTĚNÝ OSTROV
letní malé osvěžení
zrovna ve tvé duši
líska v nás klíčí
a je stále mocnější
její kmen jako strom
bude asi největší
ve všem spolu tak věrní
jeden den za druhým
a ruce stále propletené
dole upadnuté
tam někde v klíně
oči unavené věčným
blouděním po světě
těkáním a prosbami
aby den byl delší
a v nás všechno dokonalejší
jestli mi věříš
tak všechno si vezmi
a odejdi se mnou
ještě dál do kraje
obejdeme strašidelnou
navěky stojící šibenici
nahoře na kopci
plném neodpuštěných hříchů
jestli sobě dokážeme
už stále věřit
proč nám to nejde u ostatních
v čem jsou jiní
snad horší nejsou
tomu já nevěřím
v bezpečí své ulity
proměňuji realitu
jen a jen ve sny
když se podívám dál
než jen je končící obzor
tak neuvidím víc
než jen lásku věčnou
mezi námi jen pro tvé uši
ne vždy jsem byl
takový smířený se vším
co kolem mne je
budil jsem se ze spaní
a věřil jen máločemu
jen v tvém náručí zapomínám
na všechno zlé
už jen v lásku věřím
jen díky tvému polibku
kterým se tak strašně rád
každý den budím i usínám