Uzel Pro Vědce
UZEL PRO VĚDCE
střípky svých snů
schovej si do krabičky
dej je mým myšlenkám
když se zrovna ztrácí
na vrcholu světa
nejvyšší bod
rozhled jak ptáci
tam kde moře líže zem
nad tím vším
jako nad věcí
kdo dá mi dnes polibek
když po něm tak lačním
i ty jsi byl
a jsi tu stále
přítomnost v budoucnosti
hledá se těžce
a jen jeden krok
tam někde nad sluncem
může tě popálit
svým kotoučem
aleje stromů
podél všech cest
tam hledej konejšivý stín
ten co ochladí poutníka
na cestě za sebou
na první křižovatce
bez přemýšlení jdi
kam tě nohy nesou
až se probudíš
z tohoto snu
až ti tvá píseň
zalije rty
můžeš se dívat
a sám sebou vnímat
to krásné kolem sebe
já narodil se z toho
co je tvoje energie
když ke mně
tak pevně přitiskneš
celý svět náhle
má příchuť nebe
jsi krásná víla
zapomenutá žena
dej si něco ze sebe
bez výčitek i slov
nehledám nepoznané
nehledám přetvářku
jen to co jsem ztratil
už někde na začátku
aby všechno
vrátilo k sobě
to ztracené zmatené dítě