V Náručí Hříchu
V NÁRUČÍ HŘÍCHU
jako vždycky v předvečer
hlásím svoje hříchy
co stihl jsem udělat
zase za jeden den
někdy mnoho někdy míň
kdo je soudcem mým
ať řekne vám víc
nechám klidně zlomit
pomyslnou hůl
nad osobou svou
ať si každý vezme
ve výprodeji co chce
nebudu se bránit
říkat vám co je lepší
nemám názor žádný
ve větru se ohýbám
a opravdu nemám problém ležet
proč bych se měl narovnat
třeba vás to potěší
rozebrat si jeden život lidský
všechny svoje
potlačené pudy
na mém obličeji vymlátit
snáší se jen kapky deště
a mohou klidně
spojit se s mou krví
odtéct někam do kanálu
ať vám z očí zmizí
vždyť co není vidět
opravdu to nebolí
stačí jen zrak odvrátit
a už mne nikdo neuvidí
vyzvěte své bohy
ať odpustí vám vše
vaše temné stránky
věnujte mně
já vás jich dobrovolně zbavím
třeba je to moje cesta
kterou jsem se dal
abych uchránil vás
od toho čím jsem prošel sám
jediný můj příspěvek
k vašemu žití
a pak budu zapomenutý
sám jen v lese
kde je všude klid
jen lesní zvěř a ptactvo
budí moje sny
o čistém životě