V Plamenu Svíčky
V PLAMENU SVÍČKY
mám na dlani
jen několik slov
která jsem nevyslovil
nikdy nikomu
na prstech počítám
zdali ano nebo ne
vždyť kdo to pochopí
každičká touha
někde se uloží
a postel s nebesy
kde tak dobře se spí
v mracích plných
svých vlastních vůní
kdo chce jít tak daleko
kde není ani kousek světa
kde myšlenky se stanou
jen tebou opravdovou
a když pustím tvou ruku
co se asi stane
báseň nedopsaná
zůstala ležet na stole
v krvavé skvrně
všech lásek nedožitých
upsán až navěky ďáblům
kteří se mi nemění
a po zdech jejich stín
někdy tě straší
možná bude všechno jinak
možná třeba ne
a já nehledám v trávě
už žádný čtyřlístek
vždyť sám v sobě ho mám
tak krásně otisknutý
a tvé boty dělají
stopy do sněhu
stejně tak i do země
a navěky zanecháš
sám sebe
jenom prosíš
ať není to v pochybách
když ráno klepe
na okenice tvé
a tváře dávno propadlé
hledíš na strop tiše
možná navenek smutný
uvnitř klidná duše
a srdce tlukoucí
které nehledá zastání
když samo umí žít
v přítomnosti světla
které hladí po duši
mám tě rád
na rtech se rozpíjí
kdo vysloví přání
navždy v sobě zůstane