Váhavý Střelec
VÁHAVÝ STŘELEC
jako lesní muž
zapomenutý v horách
dnešní den dlouhý
na má bedra nakládá
vyjít do výšek
tam kde začíná obloha
s vesmírem si ruku dát
a pak nic neříkat
sluneční svit
a tající sníh
na horách bláto
a v tom chce jít
jestli ti nevěřím
pak to není pravá láska
jestli ti věřím
můžu být označen
za velkého blázna
jsi věčný snílek
kolikrát jsi to slyšel
kolikrát ses vysmál
té hloupé větě
maluješ na zdi
svou rukou od krve
velmi bizarní obrazce
a pak se jen směješ
kdyby tě viděli davy
byl bys ke smrti odsouzen
a potom bude všechno
ale taky nemusí být nic
na záchodě sedíš
a nevíš jestli si věříš
nebo jen hraješ machra
mučení i láska
všechno mezi námi
čisté jako voda
tak by nás mohli
taky přeci lynčovat
za to jací jsme
a kam naše srdce
napořád směřují
jsme stejní a přesto jiní
jsme spolu stále
i když to nevidíš
i když se schováváš
jen láska mezi námi
všechno nám vyléčí
i ty dávné bolesti
kterých se na nás
z nevědomosti dopustili