Vandr
VANDR
vzít si na hlavu
pořádného kulicha
do třesoucích se rukou
poslední cigaretu
snad zapálím jí dřív
než brána do pekla
otevře se mi na cestu
po schodech do útrob země
stejně musím vyrazit
však srdce na dlani
dojít až někam
kde je opravdový konec
kde nebolí ani netlačí
boty prošoupané
vzít tě za ruku
a táhnout kolem hor
vystoupat do kopců
poznávat lesy
jít ruku v ruce
někdy se smíchem
jindy jen mlčky
večer usínat
jeden druhému v náručí
probouzet se do dnů
když oheň dohořívá
rozfoukat ten zbytek uhlíků
do kotlíku vodu na čaj
budu navždy tvůj
jen tam je schován
můj věčný ráj
v duši se prolíná
tisíce světů
před spaním pošeptám ti
zase znovu pohádku
vyprávím ji jako báseň
pořád a znovu
pohladím tvou něhu hvězdu
co rozsvítila oblohu
pod širákem usínat
táhne nás to dál
poznávat místa tajemná
tím pádem i nás
až jednou spočítáme
všechny hvězdy na obloze
pak naše mise skončí
však nebojím se
vždyť hvězd je tolik
a co cítím k tobě
nekonečné je
jako břehy oceánů
spolu suchou nohou přejdeme je
objímám tě právě teď
dech ti dojde za chvíli
věřím lásko má
jak moc mě cítíš.