Vánoční
VÁNOČNÍ
ve světle pouličních lamp
noc padá do ulic
já vystrkuji svá přání
ven z ulit
pokleknu před světem
poprosím o odklad
ze všeho špatně mi
jen ty jsi má
večerní hostina
otráveným jídlem
než tělo službu vypoví
jsem ti vším
kastelánem i opravářem
tvá duše hradní
do propasti mizí čas
vše co bylo cizí
není přeci pro nás
dárečky úhledné
pod stromečky leží
neláká mě rozbalit
ani jeden z nich
když nemají tvou vůni
nedám nic
co zapsáno je v srdci
i v duši myšlenky
všechny jen tvoje
nejhezčí čas
nemyšlen lidský
prožívám teď
a zase znova
už kolik lidských žití
v tvé kráse a porozumění
utrácím se celý
spočinout v náručí
mé paní
není mi dovoleno
a lidé v penězích
vidí svůj svět
já ve sněhu a cestách
kde mohl bych tě nalézt
můj cit k tobě
proměněn do křišťálu
čistý a průzračný
co mohl bych ti ještě dát
víc než sebe už nic není
tak usínej vzdálená
a přesto v mém náručí
co rodí se z rána
večery neumírá
malá zahrádka kdesi v lesích
já poustevník
a má ruka čarovná
lásku na oblohu kreslí.