Včera Jako Dnes
VČERA JAKO DNES
až to všechno prožiju
až poznám to nepoznané
až ztratím se v zákoutí cest
až všechno horké
na své kůži poznám
tohle bude všechno krásné
až budu opravdu
v hloubce svého já
až otevřu srdce
celému širému světu
až potkám tebe
zase a znova
až zamiluji se zas
do své druhé polovičky
až to bude všechno
až už nebude nic
pak zastavím se na chvíli
pak budu se moci vydýchat
a zapomenout na bolest
přijmout slunce
jak si svítí na obloze
vždyť to všechno
krásné tu tak je
a nejsi schopen
vnímat ten svět
stále jen ve své hlavě
jako bys srdce neměl
jako bys byl
jenom tak předurčen
ne k životu
jenom k přežívání
ráno večer
věčný to koloběh
práce a nic
jenom krysí závod
uzavřen ve smyčce
když se jen rozhlížíš
jak svět uniká
jak mizí ti v dáli
a ty jen koukáš
a vůbec nic neděláš
uzavřen v cestě strachu
bez možnosti vystoupit
tam nechal si se zavřít
jen za kousek
pofiderního bezpečí
a tak tvoje oči
místo plamínku v nich
jen tak pohasínají