Ve Smrti Se Rodíme
VE SMRTI SE RODÍME
jak se mi asi zdá
celý svět kolem nás
mění se tempem
jemuž nemůžeme
ani nikdy nechceme stačit
slunce jen vychází a zapadá
ruka umdlená
ještě chytit se chce
všeho kolem nás
jak moc bych si přál
přežít tento den
s rukama u nebes
dotknout se krásy
a vnímat jí srdcem
chybí mi tvá náruč
ještě jsem znavený
jdeme spolu do neznáma
jen tak to má být
vyšel jsem cestou
do největších kopců
pochopil ve všem
jak moc mám chyb
přesto jsem s tebou
všechno nepochopitelné
stává se skutkem
stromy ve tmě
jen mlhavé stíny
jen tušíš jejich dech
a mluví s námi
jen svým jazykem
do toho všeho
kapičky potu
stékají mi po zádech
když kráčím vzhůru
do kopců i skal
když hledám ten ztracený
dávný lidský ráj
na dlani srdce
ještě trochu tlukoucí
ve slovech cítím
jak moc se obracím
k té víře v tebe
v celou tu lásku
která tu navždy je
tak se podívej ještě dál
než za poslední roh
ještě dál
než za nekonečný oceán
co uvidíš?