Ve Stínu Smrku
VE STÍNU SMRKU
ještě spoustu dní
než přijde poslední
jak bude nadepsán
ten poslední list
mezi nebem i zemí
tisíce otázek
bez našich odpovědí
už na další rok
nemám žádnou chuť
jen na tebe se těším
jen ty mi chybíš
polibek na tvář
a už běžíš
jako už tolikrát
nesměle klepu
na zavřené dveře
kdopak mi otevře
a nechá vstoupit
nemám na světě
pražádnou moc ani chutí
cokoliv měnit
převozník u řeky
a na ní mlha
jak vypadá druhý břeh
na otázku odpověď nedá
a vydat se do neznáma
nebo držet se jen tam
kde všechno už znáš
malý člověk
velký muž
na rtech máš růž
co dal ti svět
vlasy mokré od slz
všech viděných nebes
a bohové hluší
k našim prosbám
touhám i výčitkám
nebyli zrozeni pro nás
pouze z nás
divíš a věříš
to jediné umíš
pokleknout a poprosit
o sílu jít i žít
podle všech nezvyklostí
nemusím umírat
třeba se rodím
na klice do světa
svou stopu zanechám
čitelnou pro tebe