Ve Stínu Svíčky
jsi dokonalé slunce
nad mojí soukromou oblohou
jsi světlo všech hvězd
když kráčím za tebou
jsi něco co popsat neumím
ani vlastně nechci
jsi jarní vánek
co čeří hladinu
jsi dotek života
i bezbolestná smrt
nebojím se temnot
ani zlých duchů
jsi můj nouzový východ
když všeho se bojím
má milovaná ženo
chci být tvůj stín
když kráčíš vzhůru
chci padat s tebou
potom pak dolů
jen ve vlasech
na chvíli tvé prsty
jen jestli láska
ještě nám vydrží
jsi můj dech
když chybí mi kyslík
jsi jenom moře
kde nikdy se netopím
celého mne pohlť
nech mne se rozplynout
a znovu vzniknout
má lesní ženo
zrozená z života
jsi nádherná a dokonalá
máš největší klad
nejsi jen vymyšlená
nejsi jen vytvořena
myšlenkou básníka
ale celým tím světem
který tu popisuji
tak neskutečně skutečná
tak jen klidně buď
nemusíš se snažit
já k tvému teplu
zase se vrátím
lehnu si k tobě
pod jednu deku
náhle se svět
zmenšil jen na něhu
a naše tiché líbání