Věčná Loupež Srdcí
VĚČNÁ LOUPEŽ SRDCÍ
tak se tě chci jen zeptat
co všechno v sobě nosíš
ten smutek co máš
přeci není věčný
chceš se jenom dívat
na ten celý svět
ty mříže své cely
ubrousit ostrým jazykem
jen se dostat ven
tam kde se nebojíš
kde nemáš pocit zmaru
a věčné zbytečnosti
kde konečně svá křídla
můžeš roztáhnout
nemít chvíli pocit
nutím vás k něčemu
svou cenu vždycky máš
ale nenajdeš ji mezi lidmi
tam nikdy nebyla
znám mnoho míst
kam nás nohy zavedly
a teď se jim vyhýbáš
jako by byli prašivé
copak není daleko víc
depresivních míst
vždyť třeba nemocnice
mi přijde daleko horší
než procházka za zdí hřbitovní
tak kde jsou ty rozdíly
kterých jsem se bál
vše je přeci stejné
rozdíly jen srdcem
můžeš vnímat
a let do oblak
stejně tak
a já chci v něm být
chci srdce poslouchat
a vzít tě tam
prožít alespoň chvíli
ten krásný sen
není začátek
není konec dní
všechno hezké stále je
jen to musíš chtít
najít zase v nás
a ne v hlavě žít
na své vlastní já
zase znovu dát
jako už tolikrát