Věčná Nemoc
VĚČNÁ NEMOC
skleněné oči s horečkou
teplá chodidla
sípavý dech
už jen tak přežíváš
popisuješ pocity
ztrácíš se v naději
usínání bolí
a ráno ještě není
až uvidíš světlo
na konci všech tunelů
až propocené peřiny
začnou ti chladnout
až bude slunce vycházet
nad ránem prý umírají
lidé nejčastěji
a kde všude máš
po tomto světě
všechny své dvojníky
co zastoupí tě hned
až bude volná cesta
a všichni čekající pocestní
dočkají se many
a na nebesích
všichni ti svatí
stále jen sledují
to naše věčné hemžení
spěch a starosti
jen s úsměvem na tváři
vždyť je to tak zbytečné
jen klid je posvátný
a patří nám všem
dech tak klidný
rozhled z hor tak úchvatný
tak proč jsi smutný
dej si jeden čaj
co tě hned zotaví
a budeš zase mlád
i nohy náhle nebolí
když svou mysl ovládáš
myšlenky prochází
a nevrací se zpět
tam v energii
najdeš svůj svět
plačící oči i smích
tam není bolesti
jen procitnutí věčné
z tolika let temnoty
kterými jsi prošel
a kam nepatříš