Věčné Ticho Duše
VĚČNÉ TICHO DUŠE
mé slzy v trávě
kdo rozezná vás od rosy právě
když teď ještě prší
všechno se změní
stane se vodou
snad jen chuť jiná
ta více slaná
patří mým očím
tam za červánky
kde bydlí štěstí
tam na horách v dálce
napsáno bylo tolik básní
a pořád a neustále
nové se noří
na obzoru duší
v soumraku města
dlouhé jsou stíny
nedohoníš sám sebe
v té věčné touze
na přání nehleď
falešná mince
k nerozeznání od pravých
v balíčku na cestu
pár svých věcí
pohladit ve vlasech
a pak už jen jít
věčná loučení
a návraty do hlubin
své vnitřní duše
prosím tě nekřič
všechno už bude
na počkání zázraky
kdo by o ně stál
co v sobě nosíš
je opravdový ráj
a potřeba blízkosti
a doteků duší
kdo rozezná chutě
na jazyku pálí
a možná zítra
nebo už nikdy
kdo stojí o lásku
když není v srdci
o soucit bez ničeho
a chladné oči
hrdě se nést
a špatně nezabočit
sklenici vody
tak rychle vypít
a možná už nikdy
se třeba neotevřít
vždyť co má smysl
když cítíš únavu
která tě nese
do hlubiny smutku