Vítěz Nebo Poražený
VÍTĚZ NEBO PORAŽENÝ
už slyším ten rozsudek
jak jsem vše zničil
třídní nepřítel
a vůbec žádný lidumil
ještě trošku věřím
v nekonečnost moří
a v lásku bezbřehou
jak o ní všichni zpívají
taky mám rád snění
i trochu dobrého jídla
taky mám rád souznění
i hřích co se mne dotýká
sbalím si svých
pověstných pět švestek
a zase o dům dál
přesunu své tělo
mysl v kleci stále
na svém místě zůstává
zacyklená do myšlenek
co vracejí se často
jak nevítaná návštěva
chtěl bych umět
nesoudit ostatní
chtěl bych vidět svět
a nepohoršit se nad ním
zatím jsem jen cestovatel
ze srdce do myšlenek
a zase nazpátek
ukloním se k nebi
a poprosím o radu
kterou stále hledám
totiž s čím jsem přišel na zem
jaká je má víra
cesta a co hledám
tak si řeknu o sklenku
té léčivé vody
co my hlavu vyčistí
a neřekne nic víc
myšlenky se zaleknou
a schovají se do kouta
kde v klidu odezní
a hlava čistá
ukáže mi nové obzory
které se skrývají
za nánosem a bolestí
kterou cítím každý den
když zase nejsem vykoupen
a zůstávám uvězněn
v opakování chyb