Vítr Na Rtech
VÍTR NA RTECH
do dlaní trochu písku
prosypu ho mezi prsty
jako věčný čas
který už není
který zmizel v nenávratnu
někde v duších mrtvých
rozumíš snad jediná
o čem pořád píšu
co bylo a už není
jestli uvidíš mne
stát v pozoru
před sochou generála
víš dobře
tohle nejsem já
uvnitř tak svobodný
čistý a bláhový
tak ruku svou mi dej
chci tě víc
než umíš si představit
než normální je touha
když na římse stojím
svůj strach schovávám
za odvahu po střechách chodit
není to nesmysl
prostě jenom být
když všechno mezi námi
čisté i špinavé
slzy i smích
láska i strach
pod dekou bedle tebe
zase si připadám
tak krásně zraněný
když ty mě máš
oči své na dlani
místo srdce podávám
oči co vidí
i jiné věci
než jen ty skutečné
pohladím tě po ruce
řeknu svá láskyplná slova
co v sobě dusím
celý ten čas
když myslím jen
na ty jediné věci
ty přízemní a zbytečné
když uniká ti smysl
hlubší našich životů
jsi láska čistá
energie nekonečná