Vítr v tvých vlasech
VÍTR VE VLASECH TVÝCH
včera sedět na skále
čekat až vyjdou hvězdy
je to láska opravdová
nebo jen klam jako světlo měsíční?
na kraji propasti
asi to tak má být
jednou nohou balancuješ na laně
přidržuješ se rezavého zábradlí
kráčíš a balancuješ
mezi dvěma světy
mezi láskou bezednou a smrtí
mezi prázdným životem a pohoršením
ten lesk v oku
je tvá krásná slza
teče ti po tváři
každý se stydí za ty slané krůpěje
však já sobec
miluji je na tobě
hledej v sobě tu krásu
co prostupuje svět
i v tmavé tůni pokryté listím
co tisíc lidí
netečně každý den mine jí
ohlédni se za svým snem
než rozplyne se v dlani
plamenem hoří náš svět
v kolébce nový den
rodí se v bolestech
jako můj spánek neklidný
umírám tisíckrát
a přesto stále živ
než odejdu navždy
tam kam táhne mě svět
utéct a už se nezastavit
nikomu neubližovat
ani jen tak někoho nenajít
sedět s nohou v rybníku
poslouchat hudbu jménem svět
zpěv ptáků
stejně tak jako vidět
vítr v tvých vlasech
zasnít se a mít možnost
vstoupit do svého snu
pod ta víčka která skryjí
celý svět
cítím jak déšť mi nese zprávu
od toho na nějž celý život čekám
připrav se na cestu
čekám tě, opravdu čekám?