Vlk Mezi Lidmi
VLK MEZI LIDMI
v šeru podzimních rán
v látce lehoučké
vítr mé kosti prohání
proti proudu
proti síle davu
rvu se dál
než je mi mylo
už se nevzdám
cíle své cesty
pod oblohou
nad lidmi plačící
zahnat do rohu
chtěli by mě dnes
však mojí výhrou jest
láska k tobě
zrozená z kabátku
který jsem ti dal
já unavený vlk
jsem dnes sám
hrabu si rychle
a taky dost pracně
dnes svou noru
než dostihne mě dav
rychle si hloubím
a dva páry rukou
těch tvých mi chybí
ale cítím tvůj krásný zrak
jak na mě hledí
a v duši tu lásku
která mě svádí
každý nový den
k novým pokusům
dobít ten hrad
v temných lesích
jen kvůli tobě
vydám se mezi lidi
vlk ztracený
zahnaný člověkem
a jen pro tu naši lásku
vydržím někdy nemožné
tebe jsem potřeboval
po tisíc let
a tak jsem hledal
ten svůj svět
tu svoji zahradu
plnou květin nezbedných
bez záhonů a pravidel
chci jen ať rostou si
ať prožijí svůj život
tak krásně květnatý
a já hledám jen
trošku tepla a lásky
hledám tebe má krásko
chci poznat tebe vílo
v západu slunce.