Vnitřní hlas
VNITŘNÍ HLAS
jak po nájezdu barbarů
má hlava tíhou
pod myšlenkami padá
do stínu oparu
noční zimy
tady a teď
ze smutku do radosti
z pravdy do bolesti
klikatá cesta
mojí hlavou bez konce
ještě srdce je tu
plné krve ze systému
funguji dokonale
rozplynutý v soli
naložen dlouho čerstvý
do podivné doby
ve vakuu život je
vznáším se ve stavu beztíže
mimo tuto zemi
mimo vesmír
co je svazující
hledat stále nějaká proč
nechceš taky jednou hledat
jen tak poznání?
nerozumět východům
ani západům sluncí
jen sedět na lavičce
starý a bezmocný
sypu si písek
pod nohy cest
snad neuklouznu zase
další zlomeninu
neunesu toho nejsem schopen
uhasit oheň v krbu
stejně jako žár v sobě
do noci svítím
jak lampa s petrolejem
dlouhý knot
nasáklý krví
nehořlavý přesto doutnající
v myšlenkách jen něco
co nikdy nedokážu říct
popsat ani stvořit
v tomhle stavu posledním
nocí tichý hlas
zpívá píseň žalostnou.